Almérion

Pád Adirmonu
Lidé

V dobách, kdy lidé přecházeli hory z východu na západ, šel mezi jinými také muž a ten se jmenoval Adir. Býval vládcem v malé zemi, kterou pohltila poušť, a tak nyní se svým lidem hledal nový domov tam, kam směřovaly zástupy velkého krále Antasala II. Ve dnech, kdy tábořily průvody u Velké řeky, zalíbilo se Adirovi i jeho bratrům v tom kraji pod Eldui Mindol a řekli svému lidu, že dále na západ již nepůjdou. Dalšího dne odešli na jih, do hor. V místě, kde…

O Dúndarech ve Skřivě
Lidé

Už je to mnoho Věků, co pan rytíř ze Skřivy držel ochrannou ruku nad úvozem v Zálesí. Za jeho panování tudy projížděli kupci z Danvadu na jih a byť bylo v těch dobách zbojníků po lesích nespočet, žádný si netroufl usadit se právě v Zálesí. Pak ale na smrt nemocná žena rytířova porodila mu znenadání syna, kterému dali jméno Borovist. Matka zemřela porodní bábě v náruči a synka tak vychoval otec sám. Borovistovi ale nebylo dáno zdědit Skřivu po svém…

O ďáblích a mocnostech zlých ve hvozdech dlících
Lidé

Listoví darganské V temnejch lesích vod Tyrnu až po Erad a vod Liahu až k Ronhu žije všeliká drobnost zvířecí, ba i stromové tu život jako dyž mají, šak komu by se chtělo do těchle koutů zemskejch zavítat, s nedobrou by se potejkal, esli by vůbec z kraje toho zaživa vyváznul. Už vod těch časův, co Monsalvad stojí, povídá se po lidích, že nejsou to enem bludičky a víly lesní, co se po paloucích v temnym hvozdu honějí, ale aj dejaká stvůra nelidská potkat…

Barubdaal Řvoun
Lidé

Za časův prvních Věků druhýho Tisícivěku přišel z horskejch hvozdů kmen horalů, kerej ved náčelník, jehož jméno bylo Barubdaal, ale jemuž říkalo se Řvoun, anžto byl pokaždý nejvíc slyšet, ač kolem hrom burácel či bleskové v zem šlehali. A tenhle Řvoun vostal stát se svojim lidem na západnim konci Mindolskejch hor. V těch dobách v tom kraji žili eště elfský páni a pramálo se jim zamlouvalo, že kerýsi drancíři vokupujou jejich zem. Tak dlouho plánův…

Pusté zdi Rinewadu
Lidé

Málokdo z lidí si dnes vzpomene na doby, kdy elfští pánové poroučeli zemím od jižních břehů Almérionu po ústí Velké řeky na hranicích Darganského království. V těch časech města vzkvétala, v ulicích se čile obchodovalo, kameníci neměli o práci nouzi a konšelům ze samého přepychu praskaly kalhoty ve švech. A pokud šlo o práci kovářskou, sotva by kde pohledal větších mistrů, než v rinewadském cechu. Až příliš rychle získal Rinewad na moci a slávě…

Válka mocných
Bohové

Netrvalo dlouho a Almérionem prošla válka. Ale byla to válka bohůa jejím bojištěm nebyla pole ani louky. Válka se odehrávala vysoko v mracích a byl to věk velkých bitev a také to byl věk, kdy na svět přišli Draci. Vše začalo zprávou, kterou přinesl Denneh z Hor deště. Přihnal se jednoho deštivého dne na Numbiram a zvolal: „Z Khiellënova sídla vycházejí monstra a šíří kolem hor strach. Domovy lidí navštívila smrt a ti kteří přežili, utekli na východ a…

Furamar Mnohotvářný
Bohové

Nedlouho po Ahaurově soudu sešli se bohové znovu na Numbiramu, aby vyslechli Furamarova slova. Jen Khiellën nepřišel – vzkázal otci po jednom ze svých tvorů, jež mu sloužili, že má příliš mnoho práce a raději se bude věnovat lidem v údolích, než aby vysedával na horských hřebenech. Furamar byl touto zprávou zarmoucen, nemohl však svého syna nutit. V jedné věci měl totiž Khiellën pravdu – lidem se věnoval více než jiní bohové. Jenže právě tato oddanost…

Ahaurův soud
Bohové

Rraold byl mocným kouzelníkem a Ahaur byl jeho dobrým žákem. V mnohém pak Rraolda předčil, ale vždy o něm mluvil jako o svém učiteli. Ahaur miloval Umění, celé dny bádal ve svých i Rraoldových zápisech a neustále objevoval nová, nepoznaná zákoutí magických sil. V této zálibě si rozuměl s Khiellënem – často spolu dlouze hovořili o zatím nedosažených možnostech Umění a zapomínali na to, kým jsou. Furamar poznal, že Ahaur příliš rychle získává znalosti…

Volání Bohů
Bohové

Furamar usedl na stolec, kterému se tehdy říkalo Numbiram a který byl postaven na nejvyšší hoře v srdci Almérionu. Shlížel na svět, jenž stvořil a byl spokojen. Jeho přítel Rraold pobýval ještě v lesích a učil své děti vlastní moudrosti, Furamar však přemýšlel nad celým dílem. Ze svého stolce mohl vidět až na samý kraj světa, kde se mohutné vody oceánu náhle propadaly v divoký nekonečný pád. Jeho zrak však nyní spočíval na jižních lesích. Jakýsi…

O Furamarově hledání
Bohové

Furamar kráčel devět dní a po stejnou dobu nepromluvil jediného slova. První den slýchával ještě z dáli hlasy žen a dětí ve vesnicích, druhý den zaslechl tu a tam z lesů hovor mužů na lovu, třetího dne vystoupil do hor a jeho společníky byli jen ptáci. Čtvrtý den prošel průsmykem a v uších mu hučel vítr. Pátý den sešel do údolí a pod jeho kroky bublala horská bystřina. Šestého dne jen jeho kročeje v kamení rušily ticho kolem, sedmý den přišel na poušť…

12

2000 © Jezevec