Almérion

Válka mocných
Bohové

Netrvalo dlouho a Almérionem prošla válka. Ale byla to válka bohůa jejím bojištěm nebyla pole ani louky. Válka se odehrávala vysoko v mracích a byl to věk velkých bitev a také to byl věk, kdy na svět přišli Draci. Vše začalo zprávou, kterou přinesl Denneh z Hor deště. Přihnal se jednoho deštivého dne na Numbiram a zvolal: „Z Khiellënova sídla vycházejí monstra a šíří kolem hor strach. Domovy lidí navštívila smrt a ti kteří přežili, utekli na východ a…

Furamar Mnohotvářný
Bohové

Nedlouho po Ahaurově soudu sešli se bohové znovu na Numbiramu, aby vyslechli Furamarova slova. Jen Khiellën nepřišel – vzkázal otci po jednom ze svých tvorů, jež mu sloužili, že má příliš mnoho práce a raději se bude věnovat lidem v údolích, než aby vysedával na horských hřebenech. Furamar byl touto zprávou zarmoucen, nemohl však svého syna nutit. V jedné věci měl totiž Khiellën pravdu – lidem se věnoval více než jiní bohové. Jenže právě tato oddanost…

Ahaurův soud
Bohové

Rraold byl mocným kouzelníkem a Ahaur byl jeho dobrým žákem. V mnohém pak Rraolda předčil, ale vždy o něm mluvil jako o svém učiteli. Ahaur miloval Umění, celé dny bádal ve svých i Rraoldových zápisech a neustále objevoval nová, nepoznaná zákoutí magických sil. V této zálibě si rozuměl s Khiellënem – často spolu dlouze hovořili o zatím nedosažených možnostech Umění a zapomínali na to, kým jsou. Furamar poznal, že Ahaur příliš rychle získává znalosti…

Volání Bohů
Bohové

Furamar usedl na stolec, kterému se tehdy říkalo Numbiram a který byl postaven na nejvyšší hoře v srdci Almérionu. Shlížel na svět, jenž stvořil a byl spokojen. Jeho přítel Rraold pobýval ještě v lesích a učil své děti vlastní moudrosti, Furamar však přemýšlel nad celým dílem. Ze svého stolce mohl vidět až na samý kraj světa, kde se mohutné vody oceánu náhle propadaly v divoký nekonečný pád. Jeho zrak však nyní spočíval na jižních lesích. Jakýsi…

Píseň o Almérionu
Bohové

Píseň o stvoření světa, v qerenijštině známá jako Núrvanas i'Al Mérion.…

O Furamarově hledání
Bohové

Furamar kráčel devět dní a po stejnou dobu nepromluvil jediného slova. První den slýchával ještě z dáli hlasy žen a dětí ve vesnicích, druhý den zaslechl tu a tam z lesů hovor mužů na lovu, třetího dne vystoupil do hor a jeho společníky byli jen ptáci. Čtvrtý den prošel průsmykem a v uších mu hučel vítr. Pátý den sešel do údolí a pod jeho kroky bublala horská bystřina. Šestého dne jen jeho kročeje v kamení rušily ticho kolem, sedmý den přišel na poušť…

12

2000 © Jezevec