Almérion

Barubdaal ŘvounTrvalý odkazTisk

Barubdaal Řvoun

Za časův prvních Věků druhýho Tisícivěku přišel z horskejch hvozdů kmen horalů, kerej ved náčelník, jehož jméno bylo Barubdaal, ale jemuž říkalo se Řvoun, anžto byl pokaždý nejvíc slyšet, ač kolem hrom burácel či bleskové v zem šlehali. A tenhle Řvoun vostal stát se svojim lidem na západnim konci Mindolskejch hor.

V těch dobách v tom kraji žili eště elfský páni a pramálo se jim zamlouvalo, že kerýsi drancíři vokupujou jejich zem. Tak dlouho plánův spřádali, kerak proti Řvounovi armádu postaví a ze země ho vyženou, až se Barub­daal rozhod, že sídlo svý, kerýžto si zbudoval, na hradisko přestavit nechá a tomu že jméno dá Kalon. Tak vzrostla ta pevnosť a kolem aj město.

To už ale elfové rozezlení byli a vskutku proti Řvounovi vytáhli. Voblehli Kalon se svejma poddanejma, ale dobejt ho nemohli. Řvoun se jim den co den do vobličejů smál a dyž i na bitvu došlo, zporážel jich na desítky. Tak začal pahorek pod Kalonem rudnout elfskou krví, až se mu z toho Krváň říkat začlo.

Elfi pak voblíhání vzdali a dyž do všech stran utíkali, Řvoun eště se jim smál a za nima volal, že von je synem toho krále Adira, co dávný království v horách měl a kerej s elfama bojoval, než ho mor pokosil. A že toho dost neměl, nased Řvoun na kůň a se svejma nejlepšíma válečníkama ty elfský pány dohnal a do jednoho pobil. Pak se Řvoun knížecím pánem prohlásil a vod tý doby Kalon je zemí, na kerou nikdo si netroufne, poněvadž v žilách těch knížat koluje krev Barubdaala Řvouna.

2000 © Jezevec