Almérion

O ďáblích a mocnostech zlých ve hvozdech dlícíchTrvalý odkazTisk

Listoví darganské

V temnejch lesích vod Tyrnu až po Erad a vod Liahu až k Ronhu žije všeliká drobnost zvířecí, ba i stromové tu život jako dyž mají, šak komu by se chtělo do těchle koutů zemskejch zavítat, s nedobrou by se potejkal, esli by vůbec z kraje toho zaživa vyváznul. Už vod těch časův, co Monsalvad stojí, povídá se po lidích, že nejsou to enem bludičky a víly lesní, co se po paloucích v temnym hvozdu honějí, ale aj dejaká stvůra nelidská potkat se tu dá. A ďáblové porůzní tu po nocích, ale aj ve dni straší a dobrýho člověka skrz les nepustí, ba ale ni toho zlýho, ten ještě víc ukrutnosti vod nich se dočká. A enem málo těch, co tam kdy šli, vrátilo se zpátky. A vod tich se dovíš co a jak. To voni vyprávěj ty příběhy, při kerejch krev v žilách tuhne i statnymu sedlákovi, co ničeho se nebojí.

A řekli by tě, že v lese mužeš potkat ďáblika, co jest taková mrcha malá, po čertech rychlá a mrštná jak veverka, z každýho coulu to z ní srší žhavýma jiskrama a dyž se jí zachce, i lesu kus podpálí. Ale to voni zase ty stromové uhasej, aby jim to koruny nespálilo. A takovýho stromvěda dyž potkáš probuzenyho, raděj nohy na ramena ber a pryč upaluj, sic tě ten velikán zašlápne ve svym vzteku. Voni sněj ty svý dlouhý sny a neradi sou, dyž je z nich kdekdo probouzí. To se pak urvou z kořánů a nedobrý je potkat je v tom okamžení, to tě povidám.

Ale nic to nejni proti vílám lesním, divožínkám zvanejm. Ty jako laňka po palouce skotačí a v kole se točí při měsíčkách, ale jen co tě spatří, hned k tobě a z kola tě nepustí, až se s nima dočista utancuješ. A řasovec, to náramná je taky obluda. Není snad pomoci vod jeho jedu. Koho otráví, ten je docela ztracenej a nikdá se mezi živý nevrátí. Ale ty nepotkáš, jen u pramení tej Černej řeky, co z lesa teče.

A ještě míň je upírů a harpyjí taky. Ti první v starym svým městě žijou a po nocích z lesa vylítávaj a za krví ženou se. Koho kousnou, ten spí pak celej den. Ale upírem se jen tak někdo nestane. To musi bejt vopravdická náhoda a k tomu je zapotřebí kouzelnický noci. A harpyje jako dyby sestra upíra byla, jen v lese si žije a v starejch troskách na pokladech sedí. Ale to šecko enem pár stvůr je, vopravdu je jich v tom lese mnohem víc. Tak třeba sahilly, stínové, všeliké hrůzy, bosorky a černokněžníci, duchové a mlhy kouzelné, čerti a světla bludná…

2000 © Jezevec