Almérion

Pád AdirmonuTrvalý odkazTisk

V dobách, kdy lidé přecházeli hory z východu na západ, šel mezi jinými také muž a ten se jmenoval Adir. Býval vládcem v malé zemi, kterou pohltila poušť, a tak nyní se svým lidem hledal nový domov tam, kam směřovaly zástupy velkého krále Antasala II. Ve dnech, kdy tábořily průvody u Velké řeky, zalíbilo se Adirovi i jeho bratrům v tom kraji pod Eldui Mindol a řekli svému lidu, že dále na západ již nepůjdou. Dalšího dne odešli na jih, do hor. V místě, kde se setkávaly dvě horské bystřiny, zarazil Adir do země kopí a pravil k ostatním:

„Toto je kraj, který nám bude domovem. Vybudujme zde město a nazvěme jej Khelmod, Srdce hor.“

Tak se stalo, že Adirův lid započal stavbu města tak velkolepého, jakého od těch dob už nikdo nespatřil až do časů stavitelů z řad órlóvijců. Základní kámen prý odlomil samotný Adir z černé skály, která stála u soutoku tří bystřin. Říká se, že devět dní trvalo Adirovi, než kámen opracoval, aby jej pak sám vztyčil na místě, kolem kterého později vystavěl město. Černý kámen Khelmodu prý dodnes stojí na svém místě, ač ztracen v lesích, jimiž hory za ty Věky obrostly.

Devět Věků pak trvala stavba města, než byla slavnostně vsazeny veřeje brány. To už byl Adir otcem třech synů a oba jeho bratři již také založili rodiny. Jako by ale štěstí nebylo Adirovi v jeho životě dopřáno, od té doby nevedlo se jemu ani lidu khelmodskému dobře. Sotva bránu poprvé zavřeli, udeřil hrom za jasného dne a blesk srazil Adirova otce s koně. Sláva rázem změnila se ve smutek a nikdy si pak již tento den v Khelmodu nepřipomínali.

Adirmon

Celý Věk poté prohlásili lidé Adira králem Adirmonu, nemnoho dní na to ale porodila Adirova žena mrtvé dítě a sama pak při porodu zemřela. Adirův smutek byl v ten den největší za jeho život. Dobře se ale nevedlo ani jeho bratrům. Adar spravoval sever země a Anek jih – ten ale obývaly rodiny elfů. Zpočátku žili lidé i elfové v tom kraji vedle sebe v míru, po čase ale přišel do těch míst Finiar, velký elfský král a vojevůdce. Ten se nezřídka s Anekem utkal v boji – tu zvítězil ten, tu zase ten druhý, v poslední bitvě však Aneka proklálo kopí a Adirův bratr byl na místě mrtev. Zpráva o jeho smrti zastihla krále, když rozjímal u rodinného hrobu. Ta zpráva proměnila jeho srdce v kámen.

„Přísahám ti pomstu, Finiare!“ vykřikl král zoufale a ozvěna jeho slova opakovala. „Přísahám na Černý kámen Khelmodu, že tě budu pronásledovat, dokud nezhyneš!“ Nebe se potáhlo mraky, jako by jeho slova slyšel sám Furamar. V údolí, kdysi tak prosluněném, nastala tma a nikdy víc se městských hradeb nedotkl byť jen jediný paprsek slunce.

Adir svolal armádu a vyjel na jih. Přihnal se s jízdou až do Finiarovy země, zpustošil pole, podpálil vesnice a pobil všechny, kteří se mu stavěli na odpor. Finiar ale nenechal drancíře jen tak ničit svou zem a vyjel proti Adirovi. Obě armády se střetly v předhůří Eldui Mindol a bitva, kterou adirmonští vybojovali, byla od té doby známá jako Falatin Dîah – Bitva o Pláně. Finiar poražen odtáhl zpět, Adir jako vítěz vjel zpět do svého města ukrytého ve stínu hor a mraků.

Finiarův syn Einar nemohl unést prohru svého otce a sám vyjel do Adirmonu. Spálil několik vesnic, nikdo mu nekladl odpor. Bylo to ale příliš jednoduché vítězství – Einar chtěl vyzvat samotného krále Adira. Vrátil se zpět do plání a vyjel znovu na východ, tentokrát s celou armádou. Když Adirovi přinesl jeho posel Meirun zprávu o blížící se armádě, zahořel král zlostí. Přivolal ze severu svého druhého bratra Adara a spolu vyjeli Einarovi vstříc. Obě armády se střetly u říčky Riwen a bitvě, která se zde odehrála, se začalo říkat Riwenin Dîah. Byla to dlouhá několikadenní řež, Einar se s Adirem několikrát utkal, nikdo z nich ale nepadl. Nakonec Adir ztratil příliš mnoho mužů a zavelel k ústupu. Stáhl se do Khelmodu a Einar jej oblehl.

Khelmod měl ale výhodu – několik tajných chodeb, kterými se dařilo město zásobit. Obléhání ale trvalo už celý Věk, když opět ve stejný den, kdy byl Khelmod dokončen a kdy Adirovi zemřel otec a rodina, přišel do města mor. Během prvních dnů zahubil stovky, po třech týdnech zbyly na hradbách sotva tři tucty vojáků. Adir v zoufalství hledal pomoc u Furamara, ale ten jako by ho neslyšel, jen černá mračna na něj shlížela z nebe. Když už se Adir smířil s tím, že otevře město Einarovi, přišel za králem stařec Rannalin a promluvil:

„Můj králi, znám cestu, kterou můžeme odejít.“

„Ty mluvíš, Rannaline?“ podivil se král. „Vždyť jsi po všechny Věky mlčel a zdál ses být němým. Kde se v tobě nyní vzal ten hlas?“

„Nebylo potřeba slov, králi. Ale dnes, když zamýšlíš vzdát se elfům, poslyš mou radu – následuj mě do hor. Ukáži ti cestu, kterou se dostaneme daleko odtud a nikdo nás nespatří.“

„Kde je ta cesta? A jak je možné, že o ní nevím? Město jsem postavil svýma rukama a jeho okolí znám lépe než kdokoli jiný.“

„Ne tak docela, králi. Ta cesta zde byla ještě dlouho před Khelmodem a je tak dobře ukryta, že jsi ji ani objevit nemohl. Jen ten, kdo mlčí, zaslechne hlas té cesty. Tak jsem ji našel já.“

„Veď tedy,“ rozhodl Adir a vydal se se zbytkem svého lidu za starcem. Prošli jednou z chodeb, kterou přinášeli do města zásoby, a vyšli na mýtině za městem, kde Einarovi vojáci ležení neměli. Byl to jen úzký pruh trávy mezi hradbami a skalní stěnou hory Leian. Rannalin přešel ke skále a přivolal k sobě Adira.

„Zadrž dech, králi, a poslouchej.“

Adir udělal, co mu stařec řekl, a za chvíli uslyšel bublání vody a lehký závan větru z pukliny ve skále. Rannalin vsunul ruku do pukliny a zatáhl. Kámen se odsunul, jako by nevážil víc než otep slámy. Před Adirem se otevřela černá jeskyně.

„Můžeme jít, králi?“ zeptal se Rannalin.

Adir zaváhal, cosi v jeho nitru jej varovalo. Tolik špatného se v tomto kraji již stalo. Tolik ran utrpěl jeho lid i on sám. Jako by někdo chtěl jejich poklady i životy. Nebo snad i jejich duše?

„Bratře?“ vytrhl jej z myšlenek Adar, který postoupil dopředu.

Král se ohlédl – za sebou uviděl necelou stovku poddaných, město, které umíralo, a temnou oblohu bez bohů.

„Pojďme,“ řekl nakonec a vyrazil kupředu. Hora Leian pohltila zbytek adirmonských a již nikdy víc je nikdo nespatřil. Einar v ten samý den prorazil bránu a našel jen mrtvé. Tak skončilo království Adirmon a město Khelmod, nejskvělejší z lidských měst všech dob.

2000 © Jezevec