Almérion

Zaplály ohně na východě, severní vítr z hor přilétl,
vzduly se vody jižního moře, v západních zemích svět rozkvetl.

nejnovějšíchronologicky

Píseň o Rraoldovi

Aj, vítej, Smrti.Aj, vítej, Nicoto!Hle, zde jsem, smířenýs propasti černotou. Zkažený zlobou,propadám ve stíny,snáším se do chladu,k náruči hlubiny. Bolestný konecmáš pro mne, Osude!Za chvíli životatělo mé pozbude. Odlož svou pomstu!Mnozí mi radili.Nechej žít ty, kdo tvérodiče zradili. Odpustit vrahům?Jak bych je zabil sám!A tak teď, pomstiv se,propadám temnotám. — Ze tmy svit!Chceš dál žít?Po mých stopáchmusíš jít! Ruku chyť!Hvězdo, sviť!V tváři…

Věčný rybář Urre

Věčný rybář Urre

Dlouho po Rozpadu světa, kdy do jižních zemí vtrhla voda a nové moře dostalo jméno po Rogarovi Osvoboditeli, žil na jednom z četných jižních ostrovů rybář Urre. Byl ze staršího rodu skřetů, kteří se jako první na ostrovech usadili. Urreho kamenný dům stál na západním ostrohu Dunivce, jak se říkalo fjordu, jehož strmé svahy často svíraly bouřkové mraky a hromové rány rozeznívaly celé údolí. Urre byl starý a žil sám, ženy nemaje. Ale nebylo tomu tak po veškerý…

Kovář a Lovec

Kovář a Lovec

Ve městě Dabaru žil kovář, jehož sláva předčila i věhlas dabarského vévody, který těm zemím v té době vládl. Jeho um znali i za řekou Onorinorem v bohatém městě Marvadu, v předalekém Daliemonu se podivovali kouskům, které vyrobil pro Bělovlasé, dokonce i elfští páni od Jezera tří řek zajížděli do dabarské kovárny, aby zde pořídili dary pro své dospívající syny a dcery. Kovář však nebyl oddán jen pracím pro velmože, nýbrž zhotovoval v překotném…

Fidir Hraničář

Fidir Hraničář

Silnice ze Solmu k Vadu už od prvních svých Věků nebyla zrovna z těch lepších a bezpečných kupeckých cest. A čím více daliemonští osadníci rozkrajovali hvozd svými sekerami, tím větší nebezpečí číhalo u jeho hranic a na cestách. Daliemonští páni své průkopníky vybavili ochrannými znameními a amulety, avšak kalonští dřevaři takovou pomoc neměli – začali se tedy bránit sami. Tehdy v každé osadě žil lovec, jehož denním chlebem bylo vycházet do lesů…

Devět bohů Almérionu

Úryvky, jež se spolu s ilustracemi jako jediné dochovaly ze staré qerenijsé básně Devatero bohů. Bohové jsou řazeni tak, jak podle legendy o volání bohů přišli na Almérion.  …

Panna pro Khaldrura Mrazivce

Panna pro Khaldrura Mrazivce

Zapsáno ve Farantolu devátého Věku panování krále Kerena VII. 25. dne Doby vzduchuZapsal písmák Slavomír Dnes odpoledne opustila tento svět moje bába, mezi farantolskými též Mlynářová, či od mlejna zvaná, jež příští Doby by 72. léta svého se dožila. Na počest její památce a z vděku za její dobrotu, s níž dítka farantolská opečovávala, dovoluji si na stránky této kroniky zvěčnit příběh jí nejmilejší, jemuž prý v dobách mládí svého bláznivého…

První králové Qerenie

Bohové tomu chtěli, že první z qerenijských vládců nebyl s rodem Qerenů spřízněn krví. Poslední muž toho jména byl vladyka Anar, jenž zahynul v bojích s trpaslíky na severních výspách lidského osídlení. Jeho sestra Eana pojala však za svého manžela Bitara z rodu Asharů, kteří byli s Qereny blízkými přáteli – spolu s Anarem bojoval Bitar proti trpaslíkům a když ti byli poraženi, přesvědčil Anara, aby pro svoji zemi zabral některá území svých nepřátel.…

Garaël Faigras

O dúndarech zmiňoval se již spis Ariumův, avšak dotkl se jen letmo toho rodu. Já měl jsem mnohem blíže k jedné z těchto bytostí, jež po světě známa je pod jménem Garaël Mudrc, v jazyce qerenijském tak řečený Faigras. Poněvadž postupy mé v poznání tohoto jedince kořeny mají v našem přátelství a ty prvé okamžiky našeho sblížení Garaëla ve své podstatě definují, nutno je začít vyprávění od začátku samého, tedy v Panodě, městě královském na pobřeží…

O Dúndarech ve Skřivě

Už je to mnoho Věků, co pan rytíř ze Skřivy držel ochrannou ruku nad úvozem v Zálesí. Za jeho panování tudy projížděli kupci z Danvadu na jih a byť bylo v těch dobách zbojníků po lesích nespočet, žádný si netroufl usadit se právě v Zálesí. Pak ale na smrt nemocná žena rytířova porodila mu znenadání syna, kterému dali jméno Borovist. Matka zemřela porodní bábě v náruči a synka tak vychoval otec sám. Borovistovi ale nebylo dáno zdědit Skřivu po svém…

O ďáblích a mocnostech zlých ve hvozdech dlících

Listoví darganské V temnejch lesích vod Tyrnu až po Erad a vod Liahu až k Ronhu žije všeliká drobnost zvířecí, ba i stromové tu život jako dyž mají, šak komu by se chtělo do těchle koutů zemskejch zavítat, s nedobrou by se potejkal, esli by vůbec z kraje toho zaživa vyváznul. Už vod těch časův, co Monsalvad stojí, povídá se po lidích, že nejsou to enem bludičky a víly lesní, co se po paloucích v temnym hvozdu honějí, ale aj dejaká stvůra nelidská potkat…

12