Zaplály ohně na východě, severní vítr z hor přilétl,
vzduly se vody jižního moře, v západních zemích svět rozkvetl.
Povím vám příběh o lásce, zoufalství a veliké křivdě. To vyprávění je velmi staré a mnozí již zapomněli, jak tomu bylo doopravdy. Tak pozorně poslouchejte, protože celé se to seběhlo právě takto. V lesích Trojříčí žila dívka z rodu temných elfů. Tyto elfky se vždy honosily čarovnou krásou uhlově černých vlasů a hlubokých očí. Mnoho hochů se v nich utopilo, a tak vás jistě nepřekvapí, že i do dívky z našeho příběhu se zahleděl mladík, jenž se…
Slunce a písek. Uprostřed údolí se mezi dunami krčila malá, umírající oáza. Z několika posledních palem viselo pár usychajících hnědých listů. Poutník, který by se pod nimi zastavil, by se v jejich stínu sotva zchladil. Vítr a žár. V kruhu stromů byla do země vyhloubena studna. Zub času se již podepsal i na ní, stejně tak jako na muži, který se opíral o její nízkou rozbitou zídku. Ten muž byl mesín, ale již dlouho putoval pouští a nemohl zavadit o dobrou…
Aj, vítej, Smrti.Aj, vítej, Nicoto!Hle, zde jsem, smířenýs propasti černotou. Zkažený zlobou,propadám ve stíny,snáším se do chladu,k náruči hlubiny. Bolestný konecmáš pro mne, Osude!Za chvíli životatělo mé pozbude. Odlož svou pomstu!Mnozí mi radili.Nechej žít ty, kdo tvérodiče zradili. Odpustit vrahům?Jak bych je zabil sám!A tak teď, pomstiv se,propadám temnotám. — Ze tmy svit!Chceš dál žít?Po mých stopáchmusíš jít! Ruku chyť!Hvězdo, sviť!V tváři…
Dlouho po Rozpadu světa, kdy do jižních zemí vtrhla voda a nové moře dostalo jméno po Rogarovi Osvoboditeli, žil na jednom z četných jižních ostrovů rybář Urre. Byl ze staršího rodu skřetů, kteří se jako první na ostrovech usadili. Urreho kamenný dům stál na západním ostrohu Dunivce, jak se říkalo fjordu, jehož strmé svahy často svíraly bouřkové mraky a hromové rány rozeznívaly celé údolí. Urre byl starý a žil sám, ženy nemaje. Ale nebylo tomu tak po veškerý…
Ve městě Dabaru žil kovář, jehož sláva předčila i věhlas dabarského vévody, který těm zemím v té době vládl. Jeho um znali i za řekou Onorinorem v bohatém městě Marvadu, v předalekém Daliemonu se podivovali kouskům, které vyrobil pro Bělovlasé, dokonce i elfští páni od Jezera tří řek zajížděli do dabarské kovárny, aby zde pořídili dary pro své dospívající syny a dcery. Kovář však nebyl oddán jen pracím pro velmože, nýbrž zhotovoval v překotném…
Silnice ze Solmu k Vadu už od prvních svých Věků nebyla zrovna z těch lepších a bezpečných kupeckých cest. A čím více daliemonští osadníci rozkrajovali hvozd svými sekerami, tím větší nebezpečí číhalo u jeho hranic a na cestách. Daliemonští páni své průkopníky vybavili ochrannými znameními a amulety, avšak kalonští dřevaři takovou pomoc neměli – začali se tedy bránit sami. Tehdy v každé osadě žil lovec, jehož denním chlebem bylo vycházet do lesů…
Úryvky, jež se spolu s ilustracemi jako jediné dochovaly ze staré qerenijsé básně Devatero bohů. Bohové jsou řazeni tak, jak podle legendy o volání bohů přišli na Almérion. …
Zapsáno ve Farantolu devátého Věku panování krále Kerena VII. 25. dne Doby vzduchuZapsal písmák Slavomír Dnes odpoledne opustila tento svět moje bába, mezi farantolskými též Mlynářová, či od mlejna zvaná, jež příští Doby by 72. léta svého se dožila. Na počest její památce a z vděku za její dobrotu, s níž dítka farantolská opečovávala, dovoluji si na stránky této kroniky zvěčnit příběh jí nejmilejší, jemuž prý v dobách mládí svého bláznivého…
Bohové tomu chtěli, že první z qerenijských vládců nebyl s rodem Qerenů spřízněn krví. Poslední muž toho jména byl vladyka Anar, jenž zahynul v bojích s trpaslíky na severních výspách lidského osídlení. Jeho sestra Eana pojala však za svého manžela Bitara z rodu Asharů, kteří byli s Qereny blízkými přáteli – spolu s Anarem bojoval Bitar proti trpaslíkům a když ti byli poraženi, přesvědčil Anara, aby pro svoji zemi zabral některá území svých nepřátel.…
O dúndarech zmiňoval se již spis Ariumův, avšak dotkl se jen letmo toho rodu. Já měl jsem mnohem blíže k jedné z těchto bytostí, jež po světě známa je pod jménem Garaël Mudrc, v jazyce qerenijském tak řečený Faigras. Poněvadž postupy mé v poznání tohoto jedince kořeny mají v našem přátelství a ty prvé okamžiky našeho sblížení Garaëla ve své podstatě definují, nutno je začít vyprávění od začátku samého, tedy v Panodě, městě královském na pobřeží…