Almérion

Zaplály ohně na východě, severní vítr z hor přilétl,
vzduly se vody jižního moře, v západních zemích svět rozkvetl.

nejnovějšíchronologicky

Kovář a Lovec

Kovář a Lovec

Ve městě Dabaru žil kovář, jehož sláva předčila i věhlas dabarského vévody, který těm zemím v té době vládl. Jeho um znali i za řekou Onorinorem v bohatém městě Marvadu, v předalekém Daliemonu se podivovali kouskům, které vyrobil pro Bělovlasé, dokonce i elfští páni od Jezera tří řek zajížděli do dabarské kovárny, aby zde pořídili dary pro své dospívající syny a dcery. Kovář však nebyl oddán jen pracím pro velmože, nýbrž zhotovoval v překotném…

Dhur-drú

Elfské děti znají hodně povídaček, kterými je strašily jejich rodiče, když nechtěly poslouchat. Ale nejděsivějším z příběhů je ten o Dhur-drúovi. Je to příběh o tom, jak se temné síly vždy obrátí proti lidem, ať už jsou dobří nebo zlí. Jako všechny temné příběhy, i tento začíná již velice dávno za prvních Věků, kdy ještě na světě bylo málo měst a naopak více hvozdů. Elfové v těch dobách ztěžka dobývali každičký kousek lesa a měli radost…

Pusté zdi Rinewadu

Málokdo z lidí si dnes vzpomene na doby, kdy elfští pánové poroučeli zemím od jižních břehů Almérionu po ústí Velké řeky na hranicích Darganského království. V těch časech města vzkvétala, v ulicích se čile obchodovalo, kameníci neměli o práci nouzi a konšelům ze samého přepychu praskaly kalhoty ve švech. A pokud šlo o práci kovářskou, sotva by kde pohledal větších mistrů, než v rinewadském cechu. Až příliš rychle získal Rinewad na moci a slávě…

Barubdaal Řvoun

Barubdaal Řvoun

Za časův prvních Věků druhýho Tisícivěku přišel z horskejch hvozdů kmen horalů, kerej ved náčelník, jehož jméno bylo Barubdaal, ale jemuž říkalo se Řvoun, anžto byl pokaždý nejvíc slyšet, ač kolem hrom burácel či bleskové v zem šlehali. A tenhle Řvoun vostal stát se svojim lidem na západnim konci Mindolskejch hor. V těch dobách v tom kraji žili eště elfský páni a pramálo se jim zamlouvalo, že kerýsi drancíři vokupujou jejich zem. Tak dlouho plánův…

Garaël Faigras

O dúndarech zmiňoval se již spis Ariumův, avšak dotkl se jen letmo toho rodu. Já měl jsem mnohem blíže k jedné z těchto bytostí, jež po světě známa je pod jménem Garaël Mudrc, v jazyce qerenijském tak řečený Faigras. Poněvadž postupy mé v poznání tohoto jedince kořeny mají v našem přátelství a ty prvé okamžiky našeho sblížení Garaëla ve své podstatě definují, nutno je začít vyprávění od začátku samého, tedy v Panodě, městě královském na pobřeží…

Fidir Hraničář

Fidir Hraničář

Silnice ze Solmu k Vadu už od prvních svých Věků nebyla zrovna z těch lepších a bezpečných kupeckých cest. A čím více daliemonští osadníci rozkrajovali hvozd svými sekerami, tím větší nebezpečí číhalo u jeho hranic a na cestách. Daliemonští páni své průkopníky vybavili ochrannými znameními a amulety, avšak kalonští dřevaři takovou pomoc neměli – začali se tedy bránit sami. Tehdy v každé osadě žil lovec, jehož denním chlebem bylo vycházet do lesů…

O ďáblích a mocnostech zlých ve hvozdech dlících

Listoví darganské V temnejch lesích vod Tyrnu až po Erad a vod Liahu až k Ronhu žije všeliká drobnost zvířecí, ba i stromové tu život jako dyž mají, šak komu by se chtělo do těchle koutů zemskejch zavítat, s nedobrou by se potejkal, esli by vůbec z kraje toho zaživa vyváznul. Už vod těch časův, co Monsalvad stojí, povídá se po lidích, že nejsou to enem bludičky a víly lesní, co se po paloucích v temnym hvozdu honějí, ale aj dejaká stvůra nelidská potkat…

O Dúndarech ve Skřivě

Už je to mnoho Věků, co pan rytíř ze Skřivy držel ochrannou ruku nad úvozem v Zálesí. Za jeho panování tudy projížděli kupci z Danvadu na jih a byť bylo v těch dobách zbojníků po lesích nespočet, žádný si netroufl usadit se právě v Zálesí. Pak ale na smrt nemocná žena rytířova porodila mu znenadání syna, kterému dali jméno Borovist. Matka zemřela porodní bábě v náruči a synka tak vychoval otec sám. Borovistovi ale nebylo dáno zdědit Skřivu po svém…

Věčný rybář Urre

Věčný rybář Urre

Dlouho po Rozpadu světa, kdy do jižních zemí vtrhla voda a nové moře dostalo jméno po Rogarovi Osvoboditeli, žil na jednom z četných jižních ostrovů rybář Urre. Byl ze staršího rodu skřetů, kteří se jako první na ostrovech usadili. Urreho kamenný dům stál na západním ostrohu Dunivce, jak se říkalo fjordu, jehož strmé svahy často svíraly bouřkové mraky a hromové rány rozeznívaly celé údolí. Urre byl starý a žil sám, ženy nemaje. Ale nebylo tomu tak po veškerý…

12